Březen 2018

Znovu a líp

27. března 2018 v 22:48 | WV
Víte co je skvělý, že vždycky můžeme začít znovu.
Všímáte si jistě, že člověk je jako na houpačce. Jednou na hoře, jednou dole. Stejně tak je to i s náladou, jednou chcete obejmout celý svět a na každého se usmíváte, jindy byste nejdradši zůstáli v posteli a vůbec nevylézali mezi lidi.
Je na prd cítit se pod psa co si budem povídat, občas mě to dohání fakt k šílenství. Proto je fajn mít nějaký záchytný bod, něco co Vám pomůže držet se nahoře. Já si třeba vždycky v takových chvílích říkám, že zase bude líp, je to jenom přeháňka, to vydržíš. Někdy mi to pomůže, někdy bohužel ne a tak prostě počkám a potom zase přijdou ty dobré nálady a já jsem šťastná a veselá a ukecaná a mám zas všechny ráda Smějící se Jen je blbý, že jsem tak náladová. Jako dost náladová, jenže jsem to já. Patří to ke mě a přijmula jsem to.

Citím, že teď procházím velkou životní změnou co se týče MĚ a mého přijetí sebe sama, cesta k poznání. Stále se hledám. A myslím, že už jsem našla ten správný směr (doufám) teď už jen vykročit a poprat se se všemi svými strachy, obavami, zlozvyky a hlavně VYTRTVAT.

Co Vás samotné drží při špatných časech nad vodou? :) Jaký máte záchytný bod?
Příště bych se chtěla více rozepsat o svých pocitech, když mi bylo nejhůře... Podrobně se z toho vypsat. Dostat to ze sebe ven. Jsem si jistá, že se mi uleví. Jestli si někdo přečtete článek, budu vděčná za reakci.
Děkukji! :)


WV.

Odpuštění

5. března 2018 v 12:07 | WV |  Sám sebou
Asi už tuším v čem je u lidí problém. Chceme zapůsobit na ostatní, to je jasný, chceme aby nás lidé přijali a to i za cenu, že budeme muset hrát hry a popřít své já. A co se takhle vykašlat na to, jestli se líbíme těm druhým, proč by to pro nás mělo být důležité? Pokud nás nemají rádi takoví jací jsme, pak pro náš život nemají absolutně žádný smysl. Nehoňme se za dokonalostí, ta stejně neexistuje a kdyby ano, člověk by v ní stejnak nějakou chybu našel. Dokonalost nikoho šťastným neudělá.

Chybovala jsem v životě tak moc, stále je opakovala a nevěděla proč. Byla jsem z toho zoufalá a začala pátrat co s tím, jak se zbavit toho pocitu bezcennosti a slaboty... Chyby jsou lidské a budeme chybovat po celý náš život.
Chybujeme, učíme se a žijeme...

Mým největším problémem asi je (ještě stále, ale pracuji na tom), že se nemám dostatečně ráda. To chci změnit.
Každou chybu a špatnost, nedostatečnost si neustále vyčítám, ale s tím je konec. Je načase si odpustit. Od srdce si odpouštím všechny chyby, protože jsem na ně měla právo tak jako každý z nás.
Nemůžu se zavděčit všem a už se o to dál nebudu pokoušet.
Jsem tu pro ty lidi, kteří tu jsou pro mě.


Máte se dostatečně rádi? Pokud ano, co proto děláte?
Za jakoukoliv reakci jsem vděčná :)
WV.