Má to smysl

17. května 2018 v 22:09 | WV |  Sám sebou
Čím to je, že se do našeho života stále vrací lidé o kterých jsme si mysleli že, už jsme to s nimi nadobro ukončili. Je v tom nějaký zvláštní důvod? Zkouší nás život? Nebo opravdu do našeho života patří? A proč v jednu chvíli cítíme, že toho člověka už nechceme a po čase se naše city zase změní. Jak vědět co chtít a zda ten člověk, má v našem životě místo?...

Přálala jsem si a hodně pracovala na tom, abych v životě věděla co chci. Dalo mi to práci a zabralo dost času, ale našla jsem si k tomu cestu. Jenže pak se najednou stanou nějaké události a já se zase najednou ptám a nedostávám odpovědi. Tentokrát, ale nezoufám. Už vím, že neustálými otázkami a řešením toho co teď, co mám dělat, jak se rozhodnout, si nijak nepomůži. Místo toho to nechám být, nechám to volně plout. V ten správný čas budu vědět jak. Mé rozhodnutí je vždy správné, protože to prostě má tak být. Klid, vyrovnanost, láska, soucit. Má to pro mě smysl.
V životě nelituji ničeho co jsem udělala, mělo to tak být. Díky tomu jsem teď taková jaká jsem.
Lepší člověk pro tenhle svět.


WV.
 

Znovu a líp

27. března 2018 v 22:48 | WV
Víte co je skvělý, že vždycky můžeme začít znovu.
Všímáte si jistě, že člověk je jako na houpačce. Jednou na hoře, jednou dole. Stejně tak je to i s náladou, jednou chcete obejmout celý svět a na každého se usmíváte, jindy byste nejdradši zůstáli v posteli a vůbec nevylézali mezi lidi.
Je na prd cítit se pod psa co si budem povídat, občas mě to dohání fakt k šílenství. Proto je fajn mít nějaký záchytný bod, něco co Vám pomůže držet se nahoře. Já si třeba vždycky v takových chvílích říkám, že zase bude líp, je to jenom přeháňka, to vydržíš. Někdy mi to pomůže, někdy bohužel ne a tak prostě počkám a potom zase přijdou ty dobré nálady a já jsem šťastná a veselá a ukecaná a mám zas všechny ráda Smějící se Jen je blbý, že jsem tak náladová. Jako dost náladová, jenže jsem to já. Patří to ke mě a přijmula jsem to.

Citím, že teď procházím velkou životní změnou co se týče MĚ a mého přijetí sebe sama, cesta k poznání. Stále se hledám. A myslím, že už jsem našla ten správný směr (doufám) teď už jen vykročit a poprat se se všemi svými strachy, obavami, zlozvyky a hlavně VYTRTVAT.

Co Vás samotné drží při špatných časech nad vodou? :) Jaký máte záchytný bod?
Příště bych se chtěla více rozepsat o svých pocitech, když mi bylo nejhůře... Podrobně se z toho vypsat. Dostat to ze sebe ven. Jsem si jistá, že se mi uleví. Jestli si někdo přečtete článek, budu vděčná za reakci.
Děkukji! :)


WV.

Odpuštění

5. března 2018 v 12:07 | WV |  Sám sebou
Asi už tuším v čem je u lidí problém. Chceme zapůsobit na ostatní, to je jasný, chceme aby nás lidé přijali a to i za cenu, že budeme muset hrát hry a popřít své já. A co se takhle vykašlat na to, jestli se líbíme těm druhým, proč by to pro nás mělo být důležité? Pokud nás nemají rádi takoví jací jsme, pak pro náš život nemají absolutně žádný smysl. Nehoňme se za dokonalostí, ta stejně neexistuje a kdyby ano, člověk by v ní stejnak nějakou chybu našel. Dokonalost nikoho šťastným neudělá.

Chybovala jsem v životě tak moc, stále je opakovala a nevěděla proč. Byla jsem z toho zoufalá a začala pátrat co s tím, jak se zbavit toho pocitu bezcennosti a slaboty... Chyby jsou lidské a budeme chybovat po celý náš život.
Chybujeme, učíme se a žijeme...

Mým největším problémem asi je (ještě stále, ale pracuji na tom), že se nemám dostatečně ráda. To chci změnit.
Každou chybu a špatnost, nedostatečnost si neustále vyčítám, ale s tím je konec. Je načase si odpustit. Od srdce si odpouštím všechny chyby, protože jsem na ně měla právo tak jako každý z nás.
Nemůžu se zavděčit všem a už se o to dál nebudu pokoušet.
Jsem tu pro ty lidi, kteří tu jsou pro mě.


Máte se dostatečně rádi? Pokud ano, co proto děláte?
Za jakoukoliv reakci jsem vděčná :)
WV.
 


Návod na šťastný život?

28. února 2018 v 21:00 | WV |  Sám sebou
Chceme-li opravdu v životě něco zásadního změnit, co všechno proto musíme udělat? Nebyla jsem spokojená se svým dosavadním životem. Změnila jsem práci, bydliště, ale stále tak nějak bloudím ve stejných kruzích, vracím se ke stejným lidem, činnostem. Proč tak moc lpíme na lidech, pro keteré vlastně ani tak moc neznamenáme? Pokaždé si řeknu, že tetntokrát to bylo naposled, už tam nepůjdu, už za ním nepůjdu... a o pár dní později se stejně vracím na ta místa kde nic není a k lidem co o mě ani vlastně nestojí. Kde mám hledat sílu a odhodlání. Proč se neustále vracím ke starému životu? Honím se za něčím a vlastně ani nevím za čím. Je snad nějaký tajný návod na šťastný a spokojený život? Říká se, že člověk aby byl šťastný se musí naučit mít rád to co má, být vděčný za maličkosti,,, ale jde to?
Proč chce člověk stále víc a nestačí mu co už má? Proč jsou lidi tak chamtivý?
Jak nechat minulost odejít a už se k ní nevracet...?


A co mě opravdu zajíma je proč opakujme stále ty samé chyby pořád dokola?
WV.

Sám sebou, jde to?

14. února 2018 v 12:12 | WV |  Sám sebou
Dnešní společnost je nastavená tak, že snad nikdo nedokáže být sám sebou. A přitom je to to nejlepší co pro sebe můžete udělat. Proč teda lidi hrají hry? Dělají ze sebe to co nejsou a snaží se udělat dojem tím, že předstítají roli někoho jiného. Sama vím jaké to je. Bohužel ani já přede všemi nedokážu být jen JÁ. Jsou lidi (a je jich jen pár) se kterými to jde. Ale pak (u velké většiny) najednou jsem někým kým ani být nechci. Proč je tedy tak těžké ponechat si své přirozené chování a své názory. Chci být upřímná a jednat s lidmi fér, jenže jakoby mi to něco blokovalo. Načetla jsem spousty knížek o tom jak být sám sebou spokojený a podobný témata o sebe lásce, sebedůvěře jenomže tyhle návody (ikdyž se opravdu snažím) mi tak nějak ne a ne pomoci. Čím teda začít? Je to možná tím, že nechceme ubližovat ostatním, když jim řekneme svůj názor, ikdyž se jim nebude líbit? Ale sami bychom přeci taky raději slyšeli krutou pravdu než lež co nás pohladí na duši. Je to jen iluze co nám lechtá ego... A to bude asi ten problém. Naše ego.

Jak tedy potlačit ego a naučit se být sám sebou za každé situace? Být spokojený tím kým jsme? Myslím, že před sebou mám ješte dlouho cestu, ale těším se na ní a věřím, že najdu to co chci.
Za jakoukoliv reakci budu vděčná.
WV.

WhiteVenus

14. února 2018 v 0:00 | WV |  WhiteVenus
Proč jsem si založila blog? Protože někdy se cítím osamělá a nemám nikoho komu bych mohla úplně upřímně říct vše co citím a vyjádřit své myšlenky. Proto ten blog, abych se mohla vypsat a nějak ze sebe všechny ty pocity dostat, to co mě užírá, trápí, s čím bojuji a co chci změnit. Přijde mi, že v běžném životě Vám člověk neřekne upřímně co si myslí a řekne cokoli, aby Vás tak nějak utěšil a měl z "krku". Nebo naopak dávají takové rady, ketré by sami ve stejných situacích neudělali. A kdo ví třeba si někdy někdo nějaký můj článek přečte a vyjádři svůj názor, zkušenost či nápad na zlepšení.
Jde mi především o to si psát tak jak chci, tak jak to cítím. Ikdyž nejsem žádný spisovatel, mohu se přeci vyjádřit, když mě něco trápí a táhne dolů. Hledat nějaký světlo v té tmě. A myšlenka na blog mi přišla jako docela dobrý nápad.


Taky se někdy za své problémy stydíte? Možná i Vám přijde, že ostatní Vaše starosti nezajímají a tak si to necháváte pro sebe...Ničíte sami sebe tím jak jste k ničemu, nic neumíte a vlastně ani pořádně nevíte co chcete. Hledáte, ale nevíte kde, kam a kudy se vydat?...

WV.


Kam dál